Japonsko je ostrovní stát na okraji kontinentálního šelfu u východního pobřeží Asie. Od pevninské Koreje ho dělí přibližně 180 km široký Korejský průliv. Relativní geografická a kulturní izolovanost Japonska (císařství silně omezilo své styky s jinými kulturami na dvě stě let od poloviny 17. do poloviny 19. století) přispěla k rozvoji pozoruhodně jednotné společnosti.
Již od samých počátků se japonská civilizace střetávala s destruktivními silami přírodních živlů: zemětřesení, sopek, ničivých vln tsunami a tajfunů. Osídlení, stejně jako zemědělství a průmysl, se díky nepřístupným horám a hustým lesům soustřeďovalo do oblastí pobřežních nížin. I přes uvedené nepříznivé podmínky a nedostatek surovin se Japonsko ve 20. století změnilo z feudálního státu v jednu z nejdynamičtějších průmyslových zemí světa.
Přítodní poměry
Japonské ostrovy tvoří oblouk dlouhý kolem 2500 km. Jedná se celkem o 4000 ostrovů, ale rozlohou významné jsou jen čtyři: Honšú, Hokkaidó, Kjúšú a Šikoku. Ty oddělují mělké šelfové Japonské moře na západě od hlubokého Japonského příkopu Tichého oceánu na východě a jihovýchodě. Na jihozápadě 1000 km dlouhé souostroví Rjúkjú s ostrovem Okinawa tvoří hranici Tichého oceánu a Východočínského moře. Asi 1000 km na jih od Tokia se rozkládají malé Boninské a ještě dále tři Vulkánové ostrovy. Na severu dělí Hokkaidó od ostrova Sachalin La Pérousova úžina a za další úžinou Nemuro na severovýchodě leží sporné Kurilské ostrovy (územní spor s Ruskem). Povrch Všechny japonské ostrovy jsou převážně sopečného původu a velmi hornaté. Nejsevernějším ze čtyř hlavních ostrovů je Hokkaidó. Horská pásma jej prostupují od severu (pohoří Kitami), přes centrální Išikari se sopkami přesahujícími 2000 m k jihu (Hidaka). Třetí horské pásmo vyplňuje poloostrov na západě a je od ostatních odděleno nížinou protékanou nejdelší japonskou řekou Išikari. Na jih od Hokkaida, za Cugarským průlivem, se rozkládá Honšú, největší a nejlidnatější z japonských ostrovů. Od severu se středem táhne pohoří Óu, podél pacifického pobřeží hřeben Kitakami - pokračování horského pásma z ostrova Hokkaidó. Centrální část Honšú vyplňuje složitý systém pohoří souhrnně nazývaný Japonské Alpy. Poblíž jižního pobřeží západně od Tokia se tyčí osamocená sopka a nejvyšší hora Japonska Fuji (3776 m). Jihovýchodně od centra Japonských Alp se na ploše zhruba 13 000 km2 rozprostírá největší japonská nížina Kantó. V její jižní části, při Tokijském zálivu, leží hlavní město Japonska Tokio. Na západ od centrálního horského systému se rozkládá menší nížina Nóbi, která obklopuje město Nagoju ležící na pobřeží k severu hluboce zabíhajícího zálivu Ise. Dále odtud na západ se nachází největší japonské jezero Biwa. Většinu k západu se zužujícího ostrova vyplňuje pohoří Čúgoku. Úzká pobřežní nížina na jeho jižní straně lemuje tzv. Vnitřní moře se stovkami malých ostrovů oddělující západní Honšú od ostrova Šikoku s horami dosahujícími téměř 2000 m. Na jih od jezera Biwa vybíhá široký a hornatý poloostrov Kii. Na jeho západním pobřeží při Ósackém zálivu leží druhá největší konurbace Japonska Ósaka-Kjóto-Kóbe. Nejzápadnější ostrov, Kjúšú s velmi členitým západním pobřežím, je oddělen na severu od Honšú úžinou Šimonoseki a na východě od Šikoku průlivem Bungo. Vulkanické masivy ve středu ostrova jsou již nižší, nejvyšší vrcholky překračují 1700 m. Na jih od Kjúšú vyčnívá z moře řada aktivních vulkánů. Japonsko představuje seismicky velmi aktivní oblast, postihovanou desítkami zemětřesení ročně i častými erupcemi sopek. Eviduje se minimálně 60 činných sopek. Nejaktivnější zóna je na jižním Kjúšú, další pak na severním a středním Honšú. K ničivým katastrofálním zemětřesením dochází v Japonsku v průměru jednou za pět let. Na ostrovech je mnoho řek, ale většinou jde o krátké dravé toky odvodňující poměrně malá území. Na jaře jsou napájeny tajícím sněhem a firnem z hor, v létě pak monzunovými srážkami. Častým jevem v nížinných oblastech jsou záplavy. Rozloha: 377 815 km Nejvyšší hora: Fuji 3776 m Největší jezero: Biwa 695 km2 Počet obyvatel: Státní zřízení: pluralitní konstituční monarchie s dvoukomorovým parlamentem Největší města (tis. obyv): Tokio 11 950, Jokohama 3 325, Ósaka 2 640, Nagoja 2 170, Sapporo 1 725, Kóbe 1 505, Kjóto 1 465, Fukuoka 1 270, Kawasaki 1 200, Hirošima 1 105, Kitakjúšú 1 020 Úřední jazyk: japonština Národnostní složení: Japonci 99,2%, Korejci 0,6%, ostatní 0,2% Víra: šintoisté, buddhisté, křesťané Měna: 1 jen = 100 senů Amaterasu Ómikami Amaterasu Ómikami, japonská kami (v některých překladech nazývána též bohyně) Slunce. Amaterasu Ómikami je dle starých legend praprapra ... prapraprababičkou japonského císaře Akihita. Je dárkyně světla a proto je od dob, kdy bylo přežití závislé na přízni počasí, nejdůležitějším božstvem šintoismu, má svatyni v Ise, která je nejdůležitějším japonským šintoistickým posvátným místem.. Zdroj:www.petrboubel.sblog.cz
Komentáře
Přehled komentářů
NEVIEM KTO EšTE OKREM MNA VIDEL TúTO STRáNKU,ALE KET JU VIDíM LEN JA TAK VáM HOVORíM žE TOTO VšETKO čO TU VIDíM JE MOC ALE MOC JE TO ZAUJíMAVé.MOJSEN JE íSt do japonska a zažit tam niake dobrodrúšstvo.TAKžE PROSíM VáS ,KED NIEčO OTOM VIETE TAK MI TO POšLITE NA EMAIL.EšTE HO NEMáTAK NABUDúCE VáM HO DOPýšEM.DAKUJEM. PETRA.
PLEASE
(shimamotojano/PETRA MI..., 1. 7. 2011 20:18)